Vše o mé dceři (KIM HJEDŽIN)
Celý život jsem se snažila taková být. Dobrá dcera. Dobrá sestra. Dobrá manželka. Dobrá máma. Dobrá sousedka. A kdysi taky dobrá učitelka.
KIM, Hjedžin a Petra BEN-ARI. Vše o mé dceři. Argo, 2021. (str. 55)
Hlavní postava knihy Vše o mé dceři je už starší. Její věk neznáme, ale její vztah se stářím a se smrtí je protkán celým příběhem. Je matkou své dceři (která je v knize oslovována pouze jako Green) a pracuje jako pečovatelka v domově pro důchodce. Má v péči svěřenou jedinou klientku - Jenny. Jenny, která byla velmi známá a úspěšná a zasazovala se o lidská práva, je nyní v pokročilém stádiu demence a téměř nic si nepamatuje. Hlavní postava vidí sebe, svou dceru v zoufalém obrazu opuštěné ženy, která nemá nikoho, kdo by se o ni zajímal, kdo by se za ní stavil. Její dcera je totiž lesba - žije se svou přítelkyní u matky doma a matka se přes tuto tragédii nemůže přenést. Nechápe, co udělala špatně, že její dcera nemůže žít normální život, najít si manžela a mít děti. Vybíjí si vztek na přítelkyni své dcery a zatvrzele odmítá akceptovat životní rozhodnutí své dcery.
Už proto, že i já jsem se byla schopná vidět v postavě Green, bylo frustrující knihu číst. Postava matky je neskutečně tvrdohlavá a často sobecká. Ačkoliv jsem jí chtěla mít ráda a chtěla s ní cítit soucit, pokaždé přišla metaforická facka nějakým dalším monologem o tom, jak je příšerná tragédie, že její dcera si dovoluje žít vlastní, nonkonformní život. Matka si nárokuje rozhodování o své dceři a nedochází jí, že její dcera není nešťastná, protože je lesba a nemá normální život, ale právě kvůli lidem, kteří ji odmítají respektovat, kteří se ji aktivně snaží změnit a její život udělat těžkým. Tedy - takto jsem na to alespoň pohlížela pokud šlo o vztah matky a dcery.
Ale matka také chápala nesmyslnost systému, který odkládá staré lidi na vedlejší kolej. Systému, který se bezostyšně chová k Jenny jako k překážce. Žena, kterou kdysi oslavoval svět, která skončí v příšerném ústavu, kde jí předávkovávají sedativy. Copak si neuvědomuje, že protest vůči homofobní společnosti, který podniká dcera je zanícen tím samým pocitem nespravedlnosti, když vidí jak se chovají vůči staré ženě bez rodiny?
Skrze dramatické události nakonec musí matka konfrontovat svůj strach z reality a naučit se smířit se situací. Jinak riskuje, že svou dceru úplně ztratí.
Další zdroje:
http://www.koreaherald.com/view.php?ud=20210122000844
Komentáře
Okomentovat