Příspěvky

výběr z haiku (co jsem napsala tak trochu z donucení)

zadání: každý den po dobu 14 dní napsat v angličtině jedno haiku jakékoliv kvality. pár jednotlivců, co se mi líbilo: 

(saturday) soft and silky fur gently she stretches her paw my calico cat
(wednesday) where your cheeks glow red that’s where I would plant my lips a gentle sweet kiss
(friday) breath sour with coffee she still kissed my lips with such great and childish glee
(tuesday) I wish I could cry all my tears out on your bed your hair would get wet
co jsem během psaní zjistila:

jednoduší je zachovat slabičnou formu 5-7-5 než 'tématickou' formu. z původního 'momentu krystalizovaného ve třech řádcích' pak vznikaly raději výkřiky do prázdna a sentimentální básničky.donutit se něco napsat opravdu každý den je důležité. protrénuje to mozek. řekněte kamarádům aby vás vybuzerovali (děkuji mejíkovi). zkuste vytvořit nějaké to haiku i rychle, z fleku. výsledky vás překvapí.nedělejte si starosti s kvalitou. říká se, že z dvanácti, čtrnácti haiku pokud je jedno dobré, jde o skv…

spider lilies (zero chou)

Obrázek
Jade, mladá dívka hraná zpěvačkou Rainie Yang, je v celovečerním filmu Ci qing režiséra
Zero Choua po nocích camgirl. Právě internet je prostředkem, přes který se Jadin příběh spojí s ostatními postavami. Jade touží po tetování, které by jí připomnělo její první lásku, Takeko (Isabella Leong), dívku, kterou si pamatuje hlavně podle komplikovaného tetování pavoučích lilií na paži.
Téma pavoučích lilií (mimojiné také jméno filmu v angličtině - Spider Lilies) spojuje moderní Tchaj-wan se starou čínskou legendou, která tuto květinu považuje za prokletou. Rainie Yang nám nabízí pohled na naivní Jade, která není schopna vzdát se svých představ o pravé lásce a nechápe zároveň nebezpečí, ve kterém se jako camgirl nachází, když ji mladý policista (Jian Wei Huang) varuje před policejní razií, která se na ni a další dívky na serveru chystá.


Opačný, pesimistický a více strohý pohled na svět představuje Takeko, která přes den pracuje jako tatérka a mimo to se stará o svého těžce traumatizovanéh…

vegetariánka (han kang)

Obrázek
Dokud se moje žena nestala vegetariánkou, nikdy by mě nenapadlo, že by mohla být v jakémkoliv směru výjimečná.  (str. 7)
Vegetariánka jihokorejské autorky Han Kang se dočkala světové slávy díky svému anglickému překladu. Její překlad z korejštiny do češtiny (Petra Ben-Ari) je snad však přesnější. Učitelka kreativního psaní nám jednou říkala: "Some people think literature should only be about two things: death and sex." Ve Vegetariánce je obojí, ale ani jedno není centrálním tématem knihy. Ačkoliv jediné postavy, které v novele mají jméno jsou Jonghje, její starší sestra Inhje a dítě Inhje, první dvě části knihy jsou vyprávěny z pohledu mužů.
První díl, Vegetariánka, je vyprávěn manželem Jonghje. Ten si ji vzal, protože je tak obyčejná - není krásná ani ošklivá, není ani příliš chytrá, nemá v podstatě ani vlastní názory - ochotně mu každý den připraví jídlo, dělá domácí práce a poddává se jeho touze po sexu. Přelom v tomto rutinním životě představuje noc, kdy se Jonghje zdá sen.…

O čem má a nemá být pride.

Je to nepopulární názor, ale pride není pro všechny a všechno. Než na mě rozzlobeně začnete házet metaforické kameny, vyslechněte mě prosím.

Pride je pro mnohé z nás událostí roku. Jde o oslavu ale i demonstraci v jednom, protest i slavnostní příležitost. A každý rok se zase znova ty samé osoby ptají: „Je pride opravdu potřeba?“ Shodou náhod jde u těchto osob většinou o otázku čistě rétorickou: pro ně pride nejen, že není potřeba, nejraději by aby vůbec neexistoval. Připadá jim jako amorální, exhibicionistický, sexuální a přehnaný.

„Já se přece nepromenáduju po Praze a neříkám lidem, že jsem strejt,“ stěžují si každý rok mnozí heterosexuálové, utlačováni prospektem zavřeného centra a hudby na ulicích (nic takového se jindy samozřejmě neděje – pochody, demonstrace, či maratony v Praze samozřejmě nemáme). Osobně bych nesouhlasila – když vidím některé kluky v šortkách v prostředku prosince, celkem to řve, ale budiž. I tak mají na celém světě heterosexuální páry právo existovat – jak v …

rusalka a čarodějnice

Představte si les, takový, jaký si pamatujete ze svého dětství. Určitě jste zamlada chodili do lesů, hráli si tam a stavěli domečky pro skřítky - takový les si představte. Takový les leží kdesi mezi horami, upíná se na šplhající kopce v okolí a usadil se v údolí mezi třemi vrchy, kam málokdy dopadá slunce přes vysoké špičky smrků a jedlí. Ten les nemá jméno, a nikdo neví, kde přesně je, ale každý si ho umí představit - je to les, takový v jakém se odehrávají vaše dětské vzpomínky a noční můry.

V takovém lese, neznámého jména a neznámé lokace, se snadno člověk ztratí. Snad ani není možné les najít, pokud si vás nenajde sám. Kdybyste se les vydali hledat, nikdy ho nenajdete, ale občas se zjeví náhodným poutníkům, trpícím žízní a bludy, znaveným chozením po horách. Nejsou v něm vyšlapané cestičky a nikdo zde neodhazuje obaly od tatranek, ani nesbírá do termosek borůvky kypějící na loukách pod smrky - nenajdete tu značky ani pokácené stromy, jen kmeny sražené k zemi blesky divokých bouřek…