paříž je fajn... pro francouze
Jak jste možná měli šanci zaregistrovat, byla jsem teď o víkendu v Paříži s kamarádkou na koncertě BTS. Dobrodružný výlet do Francie jsem násilně narvala mezi zkoušky. Původně jsem se v té Francii samozřejmě chtěla učit, nicméně nejlevnější letenky nám zajistily místo na letadle, kde s sebou člověk mohl nést maximálně příruční zavazadlo ve velikosti 40x20x25, takže jsem nakonec byla ráda, že jsem s sebou narvala aspoň malý deštník a na štos papírů s korejskou gramatikou opravdu nezbylo místo.
Do Paříže jsme letěly hned brzo ráno, takže čtvrtek před odletem jsem zmateně pobíhala po Praze, udělala dvě zkoušky, balila si, zajišťovala pojištění a vyměňovala eura. Už na cestě tam jsme letěly v jednom letadle se spoustou dalších fanoušků, které opravdu nebylo těžké poznat, a já jsem se svou alergií na lidi pořád jen remcala. Na pařížském letišti (spíše letišti na okraji nějaké vesnice u Paříže, ale pořád to byla menší díra než Beauvais) nás přivítali Francouzi svým absolutně pohodovým přístupem - než jsme se zvládli vylodit z letadla, uběhlo čtyřicet minut, protože nefungovala tubo-rampa a evidentně je až na poslední chvíli napadlo přistavit schody.
Ale nevadí, měly jsme časový předstih i tak a vyrazily jsme směrem na tramvaj. Po prokličkování zastavěným bludištěm letiště, koupení nejdražšího lístku na vlak ever (jeli jsme jím sotva 15 minut) a blouděním v metru jsme se konečně dostaly na Bastille, kde jsme se setkaly s kamarádkou, která přijela na koncert z Bruselu.
Koncert sám o sobě byl super ačkoliv mě trochu zklamali francouzští fanoušci (nebo spíše jsem měla z berlínského koncertu moc vysoká očekávání), protože skoro vůbec neuměli texty písniček kromě refrénů a částí v angličtině, takže během písniček tak maximálně mohli řvát. I přesto jsem si ho nesmírně užila - seděly jsme hodně blízko můstku, který vedl ze stage, takže i poloslepá já jsem na ně viděla (když jsem se natáhla nebo vyskočila. Bohužel s mým pidivzrůstem to moc nepomohlo.) I přes šílenej liják a ještě šílenější security kolem koncertu jsme byly nadšený. Pozdě v noci jsme se vrátily do hostelu (International Youth Hostel) a absolutně odpadly.
V sobotu jsme napůl mrtvé vstaly a Samanta si jela nakoupit merchandise, protože to nestihla (ehm, zakázala jsem jí nutit nás stát v tom dešti dvě fronty) v pátek. Já jsem mezitím polousínala na pokoji a čekala až přijede kamarádka z Holandska na Bastille abychom se pozdravily.
Okolo poledne jsme se znovu sešly se Samantou a vyrazily hledat (levný) oběd. Najedly jsme se v Burger & Fries kousek od nás. Musely jsme uznat, že na fastfood to je neskutečně dobré, a něco takového nám tu v Praze chybí.
Pak jsme se procházely po Paříži. Byla jsem si celkem jistá, že jsem potkala více zastavěných ulicí než těch nezastavěných. Trochu jsme se tam točily v kruzích a ke konci už mě šíleně bolely nohy. Taky jsem zjistila, že ve francouzským knihkupectví nemáte šanci najít cizojazyčnou literaturu. Jediné místo, kde měli něco anglicky byl malý antikvariát, před kterým byla krabice anglických knih.
Ono celkově byl problém se domluvit anglicky - buď na nás neochotně mluvili lámanou frangličtinou a nebo na nich bylo vidět, že nerozumí každému druhému slovu. Jediné místo, kde na nás opravdu mluvili dobrou angličtinou, byla korejská restaurace Ommabab, kam jsme vyrazily na večeři. Samanta tou dobou už byla na pokraji fyzického zhroucení, protože celé odpoledne chodila po památkách, zatímco já jsem spala na pokoji (nebo spíš jsem se snažila spát. Pak přišla banda německých studentů a bylo po spánku).
V neděli jsme si zabalily věci a vyklidily pokoj. Chvíli jsme procházely uličky Paříže a koukaly do výloh, ale protože byla neděle, tak bylo prakticky všude zavřeno (což byl pro nás kultivované Pražačky celkem šok).
I za ten krátký víkend tam mi přišla Paříž hezká, ale pro Francouze nebo bohatý lidi. Člověk si ty butiky a obchody s uměleckými knihami pořádně neužije pokud je na budgetu 25€ na den. A krásný knížky taky nejsou k ničemu, když si je nepřečtu.
Třeba se jednou vrátím. Ale nejdřív se naučím francouzsky.
 |
| odmítla jsem se hnout z lavičky pod Eiffelovkou |
Ale nevadí, měly jsme časový předstih i tak a vyrazily jsme směrem na tramvaj. Po prokličkování zastavěným bludištěm letiště, koupení nejdražšího lístku na vlak ever (jeli jsme jím sotva 15 minut) a blouděním v metru jsme se konečně dostaly na Bastille, kde jsme se setkaly s kamarádkou, která přijela na koncert z Bruselu.
Koncert sám o sobě byl super ačkoliv mě trochu zklamali francouzští fanoušci (nebo spíše jsem měla z berlínského koncertu moc vysoká očekávání), protože skoro vůbec neuměli texty písniček kromě refrénů a částí v angličtině, takže během písniček tak maximálně mohli řvát. I přesto jsem si ho nesmírně užila - seděly jsme hodně blízko můstku, který vedl ze stage, takže i poloslepá já jsem na ně viděla (když jsem se natáhla nebo vyskočila. Bohužel s mým pidivzrůstem to moc nepomohlo.) I přes šílenej liják a ještě šílenější security kolem koncertu jsme byly nadšený. Pozdě v noci jsme se vrátily do hostelu (International Youth Hostel) a absolutně odpadly.
V sobotu jsme napůl mrtvé vstaly a Samanta si jela nakoupit merchandise, protože to nestihla (ehm, zakázala jsem jí nutit nás stát v tom dešti dvě fronty) v pátek. Já jsem mezitím polousínala na pokoji a čekala až přijede kamarádka z Holandska na Bastille abychom se pozdravily.
 |
| oběd v Burger & Fries |
 |
| antikvariát |
Pak jsme se procházely po Paříži. Byla jsem si celkem jistá, že jsem potkala více zastavěných ulicí než těch nezastavěných. Trochu jsme se tam točily v kruzích a ke konci už mě šíleně bolely nohy. Taky jsem zjistila, že ve francouzským knihkupectví nemáte šanci najít cizojazyčnou literaturu. Jediné místo, kde měli něco anglicky byl malý antikvariát, před kterým byla krabice anglických knih.
Ono celkově byl problém se domluvit anglicky - buď na nás neochotně mluvili lámanou frangličtinou a nebo na nich bylo vidět, že nerozumí každému druhému slovu. Jediné místo, kde na nás opravdu mluvili dobrou angličtinou, byla korejská restaurace Ommabab, kam jsme vyrazily na večeři. Samanta tou dobou už byla na pokraji fyzického zhroucení, protože celé odpoledne chodila po památkách, zatímco já jsem spala na pokoji (nebo spíš jsem se snažila spát. Pak přišla banda německých studentů a bylo po spánku).
V neděli jsme si zabalily věci a vyklidily pokoj. Chvíli jsme procházely uličky Paříže a koukaly do výloh, ale protože byla neděle, tak bylo prakticky všude zavřeno (což byl pro nás kultivované Pražačky celkem šok).
I za ten krátký víkend tam mi přišla Paříž hezká, ale pro Francouze nebo bohatý lidi. Člověk si ty butiky a obchody s uměleckými knihami pořádně neužije pokud je na budgetu 25€ na den. A krásný knížky taky nejsou k ničemu, když si je nepřečtu.
Třeba se jednou vrátím. Ale nejdřív se naučím francouzsky.
Komentáře
Okomentovat